Pohádka na březen

 

O vílách, skřítcích, zlém obru a vodníkovi

V časech, kdy ještě víly přicházely ze svého skleněného vílího zámku na zelené břehy líné řeky zatančit vílí kolo, žili v horách skřítci. Zlý obr ale zasel mezi ně semínka nenávisti a oni se začali prát a pobíjet mezi sebou navzájem.

Ani s tím nebyl zlý obr spokojený. Kdykoli si víly hrály na březích řeky, začal na kopci řvát a metat velké kameny dolů. Víly se vždy polekaly, rychle se potopily do vody a ukryly se ve skleněném zámku.

Vílí král pozval skřítky k sobě a udobřil je mezi sebou. Postěžoval si na zlého obra, který hází na víly velké kameny. Skřítci se odedávna s vílami přátelili, proto se rozhodli, že je ochrání. V noci se vydali k jeskyni, kde žil obr. Spícího svázali a jeskyni zazdili.

Ráno se obr probudil. Nemohl se ani pohnout, jak byl sešněrovaný. Nemohl vyjít ze své jeskyně, protože byla zazděná. Vzteky začal řvát, až se třásla celá hora. Jeho řev vyplašil všechna zvířata. Malá myška rychle vklouzla do své díry. Tam už ale byli schovaní skřítci. Aby získala víc místa, všechny skřítky snědla.

Obr zuřil a řval stále víc a hora se stále víc otřásala. Vystrašená myška utíkala z díry. Přitom ji chytla liška a sežrala.

Obr vyváděl ještě víc, až se třásla celá zem. Vystrašená liška utíkala po louce, kde ji chytil vlk a sežral.

Celá hora se třásla a rozpadala, jak se obr snažil dostat ven.  Uřícený vlk běžel černým lesem, až se dostal do vesnice.  Polekal se lidí a zahnul k řece, kde ho chytil vodník Zelenec.

Vodní mužík se zasmál tak hlasitě, až se rozvířila kola na hluboké řece. Pak rozdělal oheň a připravil rožeň. Zabil vlka, stáhl z kůže, aby ho mohl upéct a sníst. Když mu rozřízl břicho, vyskočila liška. Rychle ji chytil a zabil. Z lišky vyskočila myška. Rychle ji chytil a svlékl z kůže.

Když myšce otevřel břicho, vyskočili ven skřítci. Snažil se je pochytat, ale vyklouzli mu ze slizkých rukou a žbluňkli do řeky, kde se potopili do skleněného vílího zámku. Tam je přijal pod svoji mechovitou střechu vílí král.

Když utichne řádění obra a on unavený usne, tehdy se vydá vodník Zelenec na lov za svými sestrami žábami, tehdy se v jitřní záři objeví na zelených březích líné řeky víly. A skřítci jim zapískají na drobné píšťalky překrásnou píseň a víly zatančí vílí kolo.

A když se za horami objeví zlaté slunce, potopí se skřítci i víly do tiché řeky.

 

(c) Alena Vorlíčková