Blog

Společné čtení před vydáním pohádky

11.11.2013 12:52

Příprava nového pohádkového sešitu Zlatý cop měla úplně jinou atmosféru. U vzniku prvních pohádek bylo malé miminko a čerstvý školkáček, který se při pobytu mezi dětmi těšil na novou pohádku, která ho čekala doma. Odpoledne nebo večer si ji poslechl a namaloval obrázek. Letos jsem pohádku sepsala a dala přečíst ilustrátorce Petře Antonovové, jako vždy psycholožce dr. Lence Krejčové. Na základě jejich připomínek jsem upravila asi tři věci.

Pak přišlo to nejkrásnější - společné čtení s vlastními dětmi. Nejdřív jsem si vzala pětiletou Amálku. Nejdřív jsme si prohlédly ilustrace, které jsem už měla od Petry k dispozici. Následovaly otázky A proč je ta víla smutná? A proč je tam všechno modré?  Pak jsem jí pohádku přečetla. Kupodivu neměla problém s žádným slovem, ale měla spoustu otázek týkajících se vztahu maminky k dětem - co si maminka přeje pro své děti, co nechce, aby dělaly, až budou dospělé ap.

Další den jsme si zalezli s třeťákem Jirkou. Pohádku četl tentokrát on a já jsem poslouchala, jak mu to jde, kde se zadrhne nebo zakoktá. Sám se ptal na nějaká slova a podle toho jsem některá vyměnila, třeba slovo biřici v pohádce nenajdete. Taky jsme si vysvětlili, jaký je význam slova snacha nebo co znamená spojení příkrá slova

Pohádka Zlatý cop je moc krásná a zároveň docela drsná. Rodiče se však nemusejí bát, každé dítě si vybere to, coje pro něj důležité a co ho osloví. O tom si chce po přečtení pohádky s maminkou nebo tatínkem povídat. Zároveň sešit obsahuje otázky a úkoly, které si mohou děti vyplnit. Doufám, že si to užijete.

Alena Vorlíčková

Pohádková sklizeň

30.10.2013 13:12

Pohádkové novinky

Podzim 2013 je pro naše pohádky velmi úrodný. Dva roky klíčila a rozvíjela se překrásná pohádka Zlatý cop. Překlad ze slovinštiny vznikal ve středověké tvrzi Žumberk v jižních Čechách a byl zapisován ručně. Díky bohu. Už na počátku bylo jasné, že ilustrátorkou bude Petra Antonovová. Přepis do počítače trval kvůli malým dětem taky nějaký čas. Bohužel se ale stala nějaká nehoda a pohádka se neuložila/byla smazána. Za spoustu dalších měsíců, po setkání a pohádkové dílně na veletrhu Svět knihy Praha 2013 a díky pozvání na odbornou konferenci Dyskorunka 2014 se daly události rychle do pohybu. Pohádka byla znovu přepsána a upravena, doma dorostli vnímaví první čtenáři, Petra vytvořila překrásné ilustrace a nová členka týmu, grafička Hanka Muzikářová, dotáhla vše do půvabné finální podoby. Slavnostní křest proběhne na Dyskorunce 14. 11. 2013, kde se odpoledne uskuteční ukázková pohádková díla společného čtení s Alenou Vorlíčkovou a Jitkou Zajíčkovou.

Další významnou událostí bude vydání sbírky slovinských pohádek Kouzelná zahrada díky redakční péči pražského slovenisty Radka Nováka s předmluvou folkloristy Jaroslava Otčenáška. Je to pro nás velká pocta a radost. Také tato publikace je určena pro společné rodinné čtení a bude pokřtěna na Dyskorunce. (V plánu nakladatelství slovinské literatury Emona servis je ještě do konce roku slovinská kuchařka s pohádkami). 

V prosinci by měla vyjít ještě sbírka pohádek díky spisovatelce a skvělé organizátorce Edith Holé. Do připravované druhé knihy Pohádek pro kulíšky svými texty přispěli někteří umělci: písničkáři Jan Burian, Petr Váša, Petr Nikl, Petr Linhart, Jiří Dědeček, Michal Bystrov, Marek Vojtěch, Karel Diepold, Caine, Jan Jeřábek, Marka Míková, Terezie Palková, Jana Šteflíčková, Jiří Konvrzek, Filip Pýcha, Hynek Žirovnický a Daniel Burger. Spisovatelky Daniela Fischerová, Renata Štulcová, Denisa Prošková, Alena Vorlíčková, Veronika Bendová, Květa Štrbová, Markéta Šichtařová, Tereza Matoušková, Kamila Urbanová a Edith Holá. Přišly pohádky i od mnohých blogerů a rodičů, kteří publikovali v jedničce. Slavnostní křest bude v Praze 18. prosince na koncertu písničkářů.

Zázračné setkání v pohádkové zemi

21.08.2012 14:50

Malovaná louka

Malé půvabné slovinské městečko, přezdívané Malovaná louka, jsme navštívili  před lety jednoho příjemného letního večera. Nad městem se tyčí zámek, historické jádro obtéká řeka, náměstí lemují domy zdobené barevnými freskami.  Tehdy na nás působilo omšelým a ospalým dojmem, přesto to byla láska na první pohled.

V následujících letech jsem se do těchto míst vracela v myšlenkách a v příbězích. Při psaní Průvodce pohádkovým Slovinskem jsem se třeba dozvěděla, proč je na městském erbu hlava černocha. Pak jsem objevila smutnou pohádku Rybí královna, kterou jsem zařadila do sbírky Kouzelná zahrada s půvabnou ilustrací Magdy Štajnerové. A přitom jsem se nepřestávala těšit na chvíli, až se budu po městě plném příběhů procházet.

Můj sen se splnil před pár týdny a to tak, že skutečnost byla mnohem úžasnější než všechny představy. Na poslední chvíli jsme si objednali dva noclehy na statku v malebných kopcích v blízkosti pohádkového města. Léčivé ticho, vůně mateřídoušky a sena, posezení pod třemi lipami nás příjemně naladily na návštěvu městečka Škofja Loka.

 

Zaparkovali jsme pod zámkem, hned u vchodu do náměstí. Začali jsme si fotit  Mariánský sloup a malované fasády, až jsme došli k výloze, před níž byl vystavený kolovrátek, zvláštní domeček na nožkách, stolek a židličky, na nich pak různě položené pohádkové postavičky z různých materiálů - látek, plsti, dřeva. Vstoupili jsme s dětmi dovnitř a začali si prohlížet vystavené obrázky, formy na perníky a další rukodělné výrobky. Brzy k nám přistoupila mladá dívka a začala nám vysvětlovat, že jsou to výrobky místních lidových umělců, které se snaží jejich Centrum DUO uchovat a předat další generaci. Pořádají různé dílny pro děti, které jsou plné pohádek. Přitom se zeptala našich dětí, zda nemají žízeň, hned jim přinesla domácí bezovou šťávu a muffiny od jedné místní hospodyně.

Snažila jsem se zapojit do hovoru, tak jsem se jí "slovinsky" snažila říct, že mě zajímají slovinské pohádky. Byla z toho nadšená, odběhla dozadu a přinesla mi ukázat novou knížku pohádek a pověstí z jejich města, kterou vydalo místní muzeum. Zalistovala jsem a objevila Rybí královnu. Samozřejmě jsem si nenechala pro sebe, že tuto pohádku známe a právě se chystáme k potoku Suchá. Dostala jsem mapku, prospekty a dobré rady, jak se tam dostaneme. Jako vítr pak dívka odběhla, aby mi zjistila, jestli je knížka v muzeu ještě k dostání.

Na závěr jsme se představily a vyměnily adresy. Katka mi ještě věnovala exkluzívní katalog, který vydali v rámci projektu s rakouskými umělci. Nabídla nám jejich centrum jako útočiště a odkladiště věcí a my jsme se vydali na prohlídku města a okolí, i když se pod lípami na náměstí tak hezky sedělo. Mohla jsem si ještě na chodníku vybrat knížky z domečku na nožkách, na střeše měl nápis Vlož knihu, vezmi knihu. (Další pěkný nápad, co s knihami, které už nepotřebujeme).

Pohádkovou knížku Kamniti most jsem si v muzeu samozřejmě koupila a v následujících dnech dovolené jsme si ji společně četli. Napsal ji a uspořádal učitel Lojze Zupanc, kterého prý žáci velmi milovali a další generace vyrůstají v místech opředených spoustou pověstí, procházejí se po Kamenném mostě nebo Ďáblově lávce a vyprávějí si pověsti, které on tak krásně převyprávěl.

 

S Katkou jsme v kontaktu, dostala jsem od ní velmi srdečný dlouhý mail plný nadšení z našeho seznámení a krásných myšlenek o pohádkách, že se o ně musím podělit: „Bylo to velmi krásné setkání, byla jsem nadšena tím, že mamka z Česka přivede svoje děti na místo, kde se odehrávají pohádky. … Příležitostně vám nějaké pěkné slovinské pohádky pošlu. … Pohádky jsou opravdovým darem lidstvu. Albert Einstein kdysi řekl: „Chcete-li mít inteligentní dítě, vyprávějte mu pohádky. Pokud chcete mít dítě ještě inteligentnější, vyprávějte mu  ještě víc pohádek.“… Týden, kdy jsme se tak zázračně setkali, byl plný pohádek. My dvě jsme si povídaly o pohádkách a v Centru jsme s dětmi připravovali pohádkové loutkové představení. Je krásné, když se děti vracejí do pohádkového světa, který stále žije v nás a v přírodě. … Moc mě těší, že jsme se potkaly, štěstí je setkání se spřízněnými dušemi (toto je jazyková hříčka -  smo se SREČAli. SREČA se je SREČAti s sorodnimi dušami!).“

 

Odkazy:

Pohádkové Slovinsko

Turistická farma Ljubica

Centrum DUO

 

Pohádky pro společné čtení na Pohádkovém happeningu pro miminka do dlaně

01.02.2012 13:14


Někdy na začátku ledna jsme dostali pozvání na charitativní happening pro nedonošená miminka a jejich rodiny. V minulém roce se totiž náš tým zapojil do projektu o.s. Nedoklubko  Pohádky pro kulíšky, kdy se pohádky s ilustracemi mnoha autorů objevovaly na blogu a který vyvrcholil před Vánoci vydáním knížky, o niž se nejvíce zasloužila spisovatelka a editorka Edith Holá. Vzápětí po křestu sbírky pohádek se pustila Edith do organizování happeningu, pro který se jí podařilo získat úžasné prostory v galerii Lapidárium v Praze.


Termín byl poněkud šibeniční, pracovní vypětí veliké, bacily útočily s obrovskou silou, vše bylo do poslední chvíle  jaksi otevřené…  Za Pohádky pro společné čtení přijaly pozvání Alena Vorlíčková, Jitka Zajíčková a Magda Štajnerová, těšili jsme se také na dvě známé spisovatelky Renatu Štulcovou a Danielu Krolupperovou a na další členy Klubu přátel Kouzelné zahrady. Moc děkujeme organizátorkám z Nedoklubka a všem, kteří nás přišli pozdravit a podpořit, za úžasnou a milou atmosféru.


Celý program se odehrával pod taktovkou skvělé moderátorky Šárky Smíškové, která organizovala a uváděla jednotlivé účinkující. Hlavními bodem bylo předčítání z  Pohádek pro kulíšky a Pohádek pro společné čtení, při němž se vystřídaly spisovatelky Daniela Krolupperová, Renata Štulcová a Alena Vorlíčková s ilustrátorkami Jitkou Zajíčkovou a Magdou Štajnerovou. Čtení bylo prokládáno hudebním vystoupením herečky a zpěvačky Terezie Palkové. Děti se bavily posloucháním, kreslením, soutěžením, v jedné chvíli si s nimi moderátorka, která je fyzioterapeutkou, také zacvičila. A to vše se odehrávalo mezi barokními sochami a zavěšenými obrazy s biblickými příběhy, které Nedoklubku věnovala Marie Řezníčková. Výtěžek z prodeje těchto obrazů, Pohádek pro kulíšky a Pohádek pro společné čtení bude věnován na vytvoření zápisníků pro maminky předčasně narozených miminek, které by je měly provázet v prvních týdnech po narození.

Další informace naleznete na stránkách Nedoklubko o.s. a na blogu Edith Holé

Foto Edith Holá
 

Pohádky pro společné čtení na konferenci a výstavě Dyskorunka 2011

17.11.2011 14:15

Pohádky pro společné čtení na konferenci a výstavě Dyskorunka 2011

 

     Projekt Pohádky pro společné čtení se poprvé představil veřejnosti na nedávné akci pořádané DYS-centrem Praha. Byla to pro nás velká čest a radost ocitnout se v tak skvělé společnosti, do které nás pozvala hlavní organizátorka dr. Lenka Krejčová.

     Těsně před zahájením jsme se sešly s Magdou Štajnerovou, ilustrátorkou pohádek, s Mgr. Jitkou Zajíčkovou,  novou členkou našeho týmu, autorkou odborných článků o čtení a ilustrátorkou, s Ing. Janou Střílkovou, manažerkou Centra pro moderní vzdělávání, Mgr. Kateřinou Krnáčovou, lektorkou češtiny pro cizince a paní Dagmar Holou, spisovatelkou a organizátorkou z Nedoklubka o.s., která celou akci zdokumentovala a popsala ve svém článku.

     Dyskorunka byla zahájena zdravicemi paní zastupitelky městské části Praha 7 Mgr. Silvie Kratochvílové a pana ředitele ZŠ Korunovační, kde se konference a výstava konala. Poté následoval křest nových publikací, jež vznikly ve spolupráci s DYS-centrem Praha. Pohádky pro společné čtení byly mezi nimi.      

     Ve dvou sálech pak po celý den probíhaly zajímavé přednášky a semináře – první zkušenosti se státními maturitami, šikana, podpora žáků a studentů se specifickými poruchami učení, představení nových učebnic češtiny atd.

 

     Na výstavě se vedle stánku DYS-centra (děkujeme paní Jiřině Nejedlé za milou komunikaci a starost o naše pohádkové sešity) prezentovala nakladatelství, která vydávají učebnice a pomůcky pro se speciálními potřebami. Mezi nejznámější patří Portál s bohatou a barevnou nabídkou publikací pro pedagogy, rodiče i děti, nakladatelství Tobiáš vydávající učebnice a pomůcky pro výuku českého jazyka, Blug, Mutabene, hodně zaujal také stánek českého výrobce hobby produktů bd tova, kde si děti mohly  vyrobit vánoční dekorace z připravených polotovarů.

     Dyskorunka byla velkou inspirací pro všechny zúčastněné, rodiče, učitele, také pro náš tým. V zázemí akce jsme probraly další nápady a možnosti, potěšily se novou pohádkou a v klubu Pohádkové ilustrace pak vyhlásily další soutěž. Projekt svitavské knihovny vyvrcholí v prosinci, takže už připravujeme vánoční dárek na závěr.

 

Tisková zpráva https://www.dyscentrum.org/dyskorunka/index.htm

Článek Edith Holé https://edithhola.blog.cz/1111/dyskorunka-a-pohadky-pro-spolecne-cteni

 

Foto Jitka Zajíčková

 

Dyslexie

07.10.2011 16:28

Dyslexie – hodně se o ní mluví, ale ne každý ji zná

PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D.

(DYS-centrum® Praha o.s., Katedra psychologie FF UK)

Na stránkách Maminky maminkám se již delší dobu ukazují upoutávky na projekt Společné čtení, pod kterým je podepsaná A. Vorlíčková – autorka pohádek pro děti, která se rozhodla, že texty i způsob zpracování pohádek přizpůsobí do takové podoby, aby také u děti s dyslexií probudily zájem o čtení. Možná máme dojem, že se o dyslexii v poslední době mluví tak často, že už všichni víme, co to znamená. V praxi se ale často setkáváme se zkreslenými názory, různými mýty a představami, které neplatí úplně přesně.

Dyslexie je pokládána za poruchu čtení, někdy ale také označuje celou kategorii tzv. specifických poruch učení, které se podle svých projevů rozdělují na dyslexii (poruchu čtení), dysortografii (poruchu pravopisu), dysgrafii (poruchu psaní). Málokdy se ovšem setkáme s jedincem, který by měl pouze obtíže ve čtení, ale psaní by bylo zcela v pořádku. Totéž platí obráceně. Výhodou českého jazyka je ovšem jeho jednoduchost při čtení (čteme stejně, jako píšeme), proto se nakonec takřka každý český dyslektik číst naučí a může působit, jako by žádné potíže neměl. Mnohdy se ale ukazuje, že i dospělí s dyslexií čtou pomaleji, nebo se jim hůře čtou neznámé a komplikované texty, nebo při čtení nahlas sice čtou hezky a plynule, ale vydají na to tolik energie, že už jim nezbývá na postřehnutí a porozumění obsahu.

Je těžké říci, kde se dyslexie bere, proč ji někteří trpí a jiní ne. Výzkumy se ovšem shodují, že je způsobena drobnými nedostatky v centrální nervové soustavě, které vzniknou během vývoje před narozením nebo v době kolem porodu. Obtíže ovšem vidět nejsou – ani u dětí, ani u dospělých. V předškolním věku si můžeme všímat tzv. varovných signálů, mezi které často patří pomalejší vývoj řeči a výrazné logopedické obtíže, neobratnost, včetně nechuti malovat a celkově horšího výtvarného projevu, výkyvy pozornosti, obtíže se zapamatováním básniček, menší jazykový cit nebo trable při zapamatování nových slov a názvů. Jestliže má dyslexii někdo z rodičů, je výskyt u dětí také pravděpodobnější.

Na druhou stranu jsou děti, které působí zcela bez problémů a až teprve po nástupu do školy se obtíže projeví. Někdy dokonce až v průběhu školní docházky. Důvodem může být šikovná paní učitelka, která s dětmi pracuje tak dobře, že dokáže drobné obtíže snadno eliminovat. Jiné vysvětlení nabízí, že dítko je velmi šikovné a chytré a svými intelektovými schopnostmi dyslexii tak zvaně kompenzuje. Pak se ovšem někdy stává, že působí jako žák zcela běžný a průměrný, přitom při správném vedení se může ukázat, že je v některých oblastech nadprůměrný a velmi nadaný – odsud bere energii na kompenzaci obtíží, což s přibývajícími nároky školy jde stále hůř. Někdy taková situace ovšem vede ke zkreslenému postoji „Když se víc snaží, jde mu to“ – těžko si ovšem představit, kolik se takové děti, když jim nenabídneme pomoc, musí snažit.

Ve škole se obtíže s dyslexií projevují zpravidla při osvojování čtení a psaní, někdy až tehdy, když se čtení a psaní stane náročnější a děti už nečtou a nepíšou jen pro samotný proces, ale obě aktivity se stávají prostředkem pro učení a vyjádření.

Dyslexie není vidět – proto ji okolí někdy nechápe, nebo odmítá přijmout. Ze stejných důvodů se z ní ovšem může stát „výmluva“ pro nedostatečnou domácí přípravu, celkově horší vývoj dítěte, nezájem o školu apod. Právě proto, že se jedná o celoživotní zátěž, jediným řešením situace je intenzivní práce s dětmi – doma i ve škole. Říká se, že se dyslektici učí jinak. Proto je třeba hledat postupy, jak se mohou naučit, a současně jim pomáhat a cvičit s nimi dovednosti, které se ve škole nedaří a které se čtením a psaním úzce souvisejí (naštěstí v současné době existuje množství pomůcek a učebnic, které se k tomuto dají využít). Mezi dyslektiky je mnoho vysokoškoláků. Zpravidla se ovšem shodnou v tom, že dyslexie je naučila vytrvale pracovat a výsledků dosáhli především tím, že se jim od počátku školní docházky někdo věnoval a pořád pracovali více než mnozí jejich vrstevníci. A navíc našli, v čem jsou dobří a tomu se rozhodli věnovat navzdory škarohlídům, kteří jim říkali, že na to nemají.

1. Mezinárodní týden čtení dětem v Poličce

04.06.2011 05:59

 

 

Konference Klubu přátel Kouzelné zahrady

 

Ilustrátorka Magda Štajnerová s pohádkovým sešitem Červená krabička a obrázky dětí z dětského domova ke stejné pohádce

Z dílny Magdy Štajnerové

 

 

 

Představení projektu Pohádky pro společné čtení

(Alena Vorlíčková, Martina Tichá z webu Maminky maminkám a výtvarnice Magda Štajnerová)

Malí výtvarníci z dětského domova

Předání cen od nakladatelství Fragment, Metafora, od www.maminkymaminkam.cz a www.akce-novinky

 Podrobnější fotoreportáž naleznete zde

 

Předání knižních odměn malým ilustrátorům

17.05.2011 14:15

V sobotu 7. května se čtenáři a ilustrátoři z Dětského domova v Poličce dočkali svých odměn. Před nedávnem si děti s "tetou" Lenkou Kunčíkovou začaly číst z pohádkové knihy Kouzelná zahrada, pokusily se ilustrovat úplně novou pohádku Červená krabička a připravily Sněhurčiny bonbónky na křest Pohádkové kuchařky.

Díky štědrosti sponzorů mohly být všechny děti odměněny a na každé se dostala pěkná kniha podle vlastního výběru.

Ty nejpěknější knížky budou předány veřejně na konferenci klubu přátel Kouzelné zahrady 4. června v Poličce.

Děkujeme nakladatelství Fragment, nakladatelství Metafora, web Maminky maminkám, web Akce-novinky.

Společné čtení v dětském domově

07.05.2011 00:00

Na dnešní odpoledne jsme s dětmi přijali pozvání "tety" Lenky Kunčíkové do dětského domova. Děcka se těšily na trampolínu, já na malé čtenáře a ilustrátory. Už pár týdnů si děti s Lenkou čtou pohádky z Kouzelné zahrady a taky jsme uspořádali ilustrátorskou soutěž o nejhezčí obrázky k pohádce Červená krabička. Byla jsem zvědavá, zda setkání proběhne podle plánu (povídání o pohádkách, četba pohádky o víle, vyhodnocení soutěže a předání knižních odměn od sponzorů a tajně jsem doufala ve společné čtení s nějakým dítkem), zajímalo mě, jak budou děti reagovat.

Skutečnost předčila v mnohém mé očekávání. Děti byly skvělé, parádně reagovaly, ke knížkám mají opravdu kladný vztah díky Lence a ostatním vychovatelům. Znají spoustu pohádek a knížek, jsou zvyklé o nich diskutovat, pamatují si pohádky z Kouzelné zahrady i to, že jim některé přišly zvláštní. Radost z knižních dárků byla veliká.

Pak jsem se osmělila zeptat, zda mi někdo přečte novou pohádku. Přihlásil se Marek a odvedl mě do učebny. Měla jsem připravenou pohádku Noc v lese z cyklu Pohádky pro společné čtení (v úpravě i pro děti s poruchami učení). Začali jsme číst a přišel druhý chlapeček. Dala jsem mu taky pohádkový sešit a kluci se ve čtení střídali. Některá slova neznali (peníz, přisupěl), části s opakováním a rýmy se jim četly výrazně lépe. Nakonec jsme odpovídali na otázky za textem, kluci vymýšleli další zvířátka a jejich jména. Pohádka se jim líbila.

Velmi mě překvapilo, jaký pěkný vztah ke čtení mají žáci zvláštní školy s poruchami učení. Čtení je bavilo, nacházeli souvislosti, o které se mohli opřít. Je vidět, že jsou ke čtení vedeni a s knížkami a příběhy hodně pracují. Znají spoustu pohádek, takže mohou porovnávat, o přečteném si povídat a vyjádřit svůj názor.

       

 

 

 

 

 

<< 1 | 2